čtvrtek 6. února 2014

Jak jsem si hrála na instalatéra

zdroj
A ne, nebyl to Mario.... To jsme vám takhle s Mužem dojeli v neděli domů, po víkendu stráveném u mých rodičů. Člověk je rád, že je po tříhodinové cestě konečně doma a těší se na svůj klid a mír.
Já se rozhodla sebrat knihu a jít se na chvilku prohřát do vany. Všechno probíhalo v pořádku. Do té doby, než jsem začala vanu vypouštět a bylo mi divné, že odtéká nějak nahlas. Okamžitě jsem zašpuntovala vanu a vletěla do hlubin jejích vnitřností. Všechno OK. Asi mi to přijde hlasité jen proto, že jsem ve čtvrtek před odjezdem ze sifonu vyčistila všechny nachytané vlasy, aby mohla voda pohodlně odtékat. Krčím rameny, z vany zase vytahuji špunt a jdu si zalézt ke zbytku knížky do postele.

O dvě hodiny později si jdu natočit vodu do kuchyně a málem se rozmlátím na velké louži pod dřezem. Asi někdo pustil vodu do dřezu moc prudce a ona se rozstříkla o tu naběračku. Co si budeme namlouvat, mě se to děje docela často. Jdu se tedy zeptat spolubydlících, jestli o potopě něco neví a požádat je, aby po sobě v podobných případech vytírali, protože jsem se málem vymázla. Spolubydlící tvrdí, že o ničem neví. Nevadí, krčím rameny a jdu louži vytřít.

O další hodinu později jdu na záchod. Je spojený s koupelnou a opět ťápnu do veliké louže vody. To už tuším zradu. Vytřu louži a kouknu pod vanu. A tam se krčí problém, schovaný za sifonem (tedy mým obvyklým působištěm, když už se do těchto končin dostanu) - trubka prasklá vejpůl, oblepená něčím, co připomíná voskovanou lepicí pásku, která povolila. Jelikož jsme za celé čtyři roky, co v bytě bydlíme žádné problémy s vanou neměli, musí tento opravný patent pocházet z geniální mysli bývalého majitele. Nic nového, jeho patentů alá Pat a Mat je náš byt plný, mají úžasnou logiku a dohání nás k šílenství. V půl dvanácté v noci s ničím takovým nic nevyvedeme, takže jsem vyvěsila na dveře koupelny a kuchyně zákaz odtékání vody do odpadů (protože ty všechny vedou právě do té prasklé trubky), do umyvadla v koupelně dala lavor a jdeme spát.

Druhá den je muž na noční a já mám za úkol problém nafotit a přes telefon zkonzultovat s mým taťkou instalatérem. Verdikt mě málem položil - starý systém lepení trubek, co se dneska nepoužívá, trubka je dlouhá, vede pod vanou do stupaček, on sám by nezaručil, že by to spravil, natož vymyslet způsob, aby jsme to zvládli my s mužem. Prý vybourat a udělat znova. Volám Muži do práce. Prý vymyslel vysoce nouzové řešení alespoň na týden, než bychom dali dohromady nějaké peníze a mohli to řešit dál (nasledoval popis několika nouzových řešení, obsahující bourání sádrokartonové stěny mezi koupelnou a kuchyní a podobně děsivé věci). Že se na to podívá, až přijde z práce, ať zatím očistím co jde od té lepenky a změřím průměry trubek.

Opět se ponořuji do Kraje pod vanou, raději vyzbrojená rukavicemi, protože kdybych tam ťápla na nějakého pavouka, aspoň úplně nezešílím. Rozeberu co jde, očistím od lepenky a čeká mě překvapení. Ta trubka není prasklá. Zkontroluji to, co zůstalo pod vanou. No jo, je to ten typ trubky, co do ní zasunete jinou a to zalepíte a zajistíte těsněním (dcera instalatéra, blbá nejsem, něco vím). Očišťuji zbytky lepenky a vykoukne na mě tohle.

Chuťovka, že?

Je to v podstatě instalatérské koleno, na kterém je nalepený kus jakési pofidérní trubky z úplně jiného materiálu. Ani nevím, čím to bylo lepené, ale ten zelený konec byl vsunutý do trubky pod vanou a zajištěný tou páskou. Jako vážně? Náš problém pochází jen z toho, že byl bývalý majitel při své "rekonstrukci" tak lenivý dojet koupit správný kus trubky a lepidlo na PVC? Investice za 40,- Kč? I já bych tohle zvládla udělat, selským rozumem a trochou technického myšlení! Volám taťkovi a odesílám mu na mail nové fotky. Ukazuje se, že oprava bude primitivní. Odesílám Muži do práce SMSkou nákupní seznam s potřebnými rozměry, protože když už vím, co mám dělat, tak si součástky dovedu představit a přeměřit, jaké potřebuji. Je to jen jako trochu větší Lego. Den zakončují umytím v kýblu (zvládla jsem si i umýt vlasy) a jdu spát.

Dopoledne mám telefonát od Muže. Je prý po noční totálně mrtvý a vůbec se nedokáže na nic soustředit. Jestli bych na nákup materiálu mohla dojít já. Nedělá mi to problém, naopak jsem možná radši, protože jsem rozebíráním a prohlížením těch součástek strávila dobré tři hodiny a tak přesně vím co potřebuji a jaké by to mělo mít kritéria. V OBI nechávám 139,- Kč (jaká finanční zátěž!), domu odcházím s novým kolenem, 25 cm dlouhou trubkou, lepidlem na PVC, gumovým těsněním na spoje a šmirgl papírem na zdrsnění povrchu, který budeme lepit.

 Doma ale tma a ticho po pěšině, Muž je tuhý jako kuře vindaloo, jeden spolubydlící v práci a druhý pod vidinou sprchy nejspíš prchl k přítelkyni nebo k rodičům. Když Muž spí, mám útrum co se týče pohybu po pokoji, takže jsem si přestěhovala notebook do kuchyně, nahodila maraton Gilmorových děvčat a začala mýt tu tunu nádobí a všeobecně dělat kuchyň zase obyvatelnou. Jelikož jsem holka chytrá, co si v nouzi dovede poradit, hodila jsem si pod dřez kýbl, vyšroubovala sifon, aby bordel rovnou odtékal do kýble, který jsem v pravidelných intervalech lila do záchoda. Takže jsem za večer zvládla uklidit kuchyni, uvařit si večeři, udělat nám svačinu do práce, trochu uklidit v koupelně a ještě vyžehlit celou várku prádla. Opět jsem se umyla v kýblu a šla spát. Sice jsem mohla ty trubky udělat sama, ale raději to nechám na Muži, protože nechci zranit mužskou pýchu a navíc, když se to pokazí, nebude to na mě. =D

Den třetí, tedy ve středu přijdu domů z práce, Muž přichází v těsném závěsu a hned se žene k opravě.
"Kde máme ty věci na tu opravu? Hrozně chvátám!"
"Pročpak, někam jdeš?"
"Ne, kamarád si naléhavě žádá mou pozornost na TSku."
"Tak jestli chvátáš, tak to nech a já to klidně opravím."
"Jako vážně? A zvládneš to?"
"No jasně, vždyť jsou to jen trochu větší puzzle. Udělala bych to už včera, ale nechtěla jsem, aby ses cítil nějak blbě, nebo urazit tvou mužskou ješitnost?"
"Blbneš? Mám tak schopnou ženskou, která si sama dokáže opravit rozmlácený potrubí? To je naprosto úžasný!"

Takže jsem si od něj nechala uříznout trubku na požadovanou délku (s pilou si ještě moc nevěřím) a opět se vydala pod vanu a začala opravovat. Trubku jsem vlepila na místo, vyhrála si se skládáním systému kolen a zalepený spoj ještě zajistila těsněnín. Práce na 45 minut a to jen protože jsem si raději počkala delší dobu, než opravdu zaschne lepidlo. V podstatě jsem odvedla mnohem lepší práci než bývalý majitel - údajně instalatér - za poměrně krátkou dobu a v celkové ceně 139,- Kč (jen pro informaci - zavolat si na to instalatéra, tak zaplatím minimálně 950,- Kč za výjezd a hodinu práce, materiál nepočítaje). Navíc mému egu velice prospívá fakt, že můj Muž se mou schopností chlubí na TSku, takže jsem teď v očích jeho kamarádů za totální bohyni. Ego, ego!

4 komentáře:

  1. Nechceš jít ve stopách svého otce a založit si živnost? Z mých zkušeností s některými instalatéry by si s takovou úrovní služeb, kterou popisuješ, neměla vůbec žádný problém. Kéž by u nás v bytě byly taky problémy ještě před stupačkou a nemuselo se tak řešit, kdo nám může dovolit ji vpustit a kterého instalatéra na to použít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když co si budeme namlouvat - bez výučáku nebo rekvalifikačního kurzu mi prostě ten žinosťák na instalatéra nedají. =D A navíc, stejně bych měla na uchu pořád telefon s taťkou, takže by to nebylo nic zázračného. =D

      S řemeslníky je to hrozně špatný, najít nějaké pořádné je těžké. U nás se razí heslo "jestli chceš něco pořádně, udělej si to sám" a pravdou je, jelikož můj taťka je naprosto dokonalý kutil, tak zvládne všechno líp než řemeslníci.

      Vymazat
  2. Tak to byl naprosto úžasný článek. :-) Máš můj obdiv, já sama bych se do trubek nepustila. :-) Otec instalatér se prostě nezapře, muž má důvod se tebou chlubit. :-) Přimlouvám se za další historky ze života :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za chválu, budu se snažit psát v podobném duchu častěji (což možná nebude problém, patenty bývalého majitele nám padají na hlavu docela často). =D

      Vymazat